@yokomuramichiyo

čtvrtek 22. března 2018

Fitness perník

března 22, 2018 0 Comments

S perníkem jsme si nikdy tak úplně nerozuměli. Je sice rychlý a všichni ho mají rádi, ale všechno co je cítit skořicí na mě působí tak trochu jako česnek na upíry. Teda aspoň dokud jsem nezačala koketovat se zdravou variantou běžných buchet a koláčů, ze které se vyklubal tenhle experiment. A že je fakt povedený!

SUROVINY

2 hrnky hladké špaldové mouky                     
3 lžíce medu
1,5 hrneku mléka
2 větší jablka
2 vejce
1 prášek do perníku
1 lžíce třtinového cukru
2 lžíce holandského kakaa
hrst rozinek
hrst sekaných vlašských ořechů

4 čtverečky hořké Lind čokolády
hrst strouhaného kokosu

POSTUP

Předností každého perníku je jeho jednoduchost, protože stačí všechno smíchat dohromady, dát upéct a je to. Já za každou cenu preferuju selekci, takže mokrý věci do jedné misky, sypavý do druhé a až potom smíchat. Nic mě totiž neštve tak jako sražené těsto, neztuhlý krém a hrudky v těstě.

1) Výhodou hrnkového odměřování je fakt, že ušetříte spoustu nádobí. Úplně vám k tomu stačí jeden hrnek a lžíce, takže žádné přípravy předem. Prostě si jen do menší misky přesijte špaldovou mouku a do ní vmíchejte kypřící prášek do perníku. Protože když smícháte kypřící prášek přímo s mouku, pěkně to pak leze nahoru. A to je přeci žádoucí.
Kdo jede tvrdě bio, použije kvalitní kypřící prášek a k tomu lžičku perníkové koření.

2) Pak přichází na řadu holandské kakao, bez něhož by neměl perník správnou barvu. Na závěr sypkých surovin přidáte lžíci vanilkového třtinového cukru, který si musíte vyrobit doma sami, ale nic na tom není. O čemž si časem povíme taky.

3) Teď si ve větší misce odměříte kravské nebe kokosové mléko, ve kterém rozšleháte obě vajíčka a rozmícháte med. Na závěr do toho nastrouhejte jablka a tím odstartujete akci spojení. Protože jablka jsou surovina napůl pevná a napůl tekutá.

4) Chopíte se metličky a do misky s tekutou polovinou těsta začnete po částech přisypávat sypkou polovinu. Po částech, abyste to stíhali všechno rozmíchát a metličkou, aby vám nevznikly hrudky. Až vám vznikne hladké těsto, přidáte do něj podle chuti rozinky a nasekané vlašské ořechy.

5) Troubu si předehřejte na 180 stupňů, plech si vystelte pečícím papírem a celé těsto do něj vylijte. Nezapomeňte těsto uhladit ze středu do stran, aby vám uprostřed nevznikla přerostlá boule a perník nepopraskal. Dejte péct na 20 minut a čekejte, až se rozvoní po celé kuchyni.

6) Mezitím si můžete připravit polevu. Stačí rozpustit lind čokoládu ve vodní lázni, nq což potřebujete kastrůlek, o trochu větší kastrůlek a vodu. Do menšího kastrolu dáte trochu vody, kterou dáte vařit a na to postavíte větší kastrol, kam nalámete čokoládu. Jakmile se začne voda vařit, pára svým teplem čokoládu rozpustí. Dá se to taky udělat tak, že čokoládu ve skleněné misce vložíte do misky s vařící vodou a počkáte, než povolí. Protože ale čokoládu ředím trochou mléka, aby byla tekutější, volím první variantu, při které nechám čokoládu s mlékem pořádně spojit.

7) Polevu i upečený perník necháte vychladnout na pokojovou teplotu, než ho zvrchu přelijete a posypete trochou strouhaného kokosu. Pak už jen nechte polevu ztuhnout a nakrájejte.


Jestli ho nechcete tak moc vysoký, doporučuju větší rozměry pekáčku nebo poloviční dávku těsta. Tohle je totiž na roztržení pusy :D

Dobrou chuť

čtvrtek 8. března 2018

Vánočka

března 08, 2018 0 Comments

Vánočka je základ všeho. Bez ní by to prostě nešlo. Vánoce,  nedělní snídaně, všechno by bylo špatně. Dokonce i Velikonoce, protože ze stejného těsta klidně upečete i mazanec. A to se prostě vyplatí, no ne?


POSTUP

Základem všech kynutých těst je dobře připravený kvásek. Pokud jste ovšem stejně prudce nadaní jako já a tenhle pekařský kousek je pro vás rovněž Bermudský trojúhelník, který prostě nikdy neodhalí ani svá tajemství, ani pěkně naboptnané kvasnice, vystačíte si s osvědčenou klasikou. Zadělat to prostě pěkně všechno dohromady, však ono to nějak nakyne.

1) Takže pro začátek si nachystejte všechny potřebné suroviny, pro pocit větší odbornosti si vše předem navažte, rozsypte a rozlijte do mističek s odměrkami a připravte si velkou mísu, ve které vám to bude pohromadě kynout.

2) Teď do té mísy vsypte všechnu předem prosátou mouku, která v tomhle případě vůbec nebyla potřeba prosát, udělejte v jejím středu pořádný důlek a do něj rozdrobte kvasnice. Ty posypte špetkou soli, přidejte lžíci cukr krupice a zalijte je vlažným mlékem. A když píšu vlažným, myslím tím spíše teplejším než studenějším. Kvasnice aktivuje pouze teplo, ale mléko nesmí být ani horké, protože to by kvasnice pro změnu zabilo. Trochu na ty topící se kvasnice v mléce přihoďte moučný poprašek a počkejte, až  vám to vzejde.

3) Jakmile kvasnice zapracují a začnou vám pro změnu plavat na zbytku mléka, které se nevsákne do okolní mouky, rozklepneme k nim obě vejce, přisypeme moučkový cukr a nastrouhanou citrónovou kůru kvůli vůni. Nakonec vlijeme vychladlé, rozpuštěné máslo nebo tuk.

4) Pro ty s vymakanější kuchyňskou výbavou  teď stačí zapnout robot a nechat ho všechnu hnětací práci na něm. Jedinci bez pekárny i robota jako já se chopí staré dobré vařečky, kterou začnou těsto od středu míchat, dokud nevznikne krásně hladké a vláčné těsto, co se nelepí, ale není ani příliš hutné. To zlehka zaprášíme moukou, zakryjeme čistou utěrkou a na hodinu dáme kynout na teplé místo bez průvanu. Za předpokladu, že je u vás čistá utěrka nedostatkové zboží stejně jako u nás, jelikož mi je nejmladší neustále krade a zametá s nimi, vystačíte si i s ručníkem.

5) Když už z těsta máme pěkný vykynulý bochánek, přichází na řadu ta nejlepší část. Nejdřív však těsto z mísy vyklopíme na pomoučený vál a vpracujeme do něj mandle s rozinkami. Množství záleží na vaší chuti. Za mě čím více, tím lépe, ale doma takové nadšení pro rozinky a mandle nesdílí, takže prostě s rozumem. 

6) Pěkně zpracované a prohnětené těsto si rozdělíme na šest stejně velkých dílů a z těch vyválíme stejně dlouhé válečky. V případě  že nejste megalomani ani příznivci obřích vánoček přes celý stůl, rozdělte si těsto na dvě části a upleťte si rovnou dvě menší vánočky tak jako já.

7) A jak se vlastně plete vánočka ze šesti? Složitě, to především. Pokud jste to nikdy nedělali, ani neumíte plést ze šesti, doporučuji zkouknout nějaké video s postupy nebo si najít podrobné obrázky s návody. Zjednodušeně řečeno ale jen neustále překládáte vrchní válec dolů a střední válec nahoru. Přesněji řečeno si šest válečků spojíte nahoře k sobě a rozdělíte na dvě strany po třech. Pravý a levý horní válec nejprve přeložíte na opačnou stranu, a poté pravý přeložený válec přendáte zase úplně dolů. Z pravé strany pak vezmete prostřední válec a ten přendáte vlevo nahoru. Pravý horní opět dáte úplně dolů a levý střední přendáte vpravo nahoru. A tak stále dokola, než se ocitnete na konci, kde konce spojíte stejně jako na začátku a spoje zastrčíte dospod vánočky na obou koncích.

8) Jakmile je zapleteno, přemístíme vánočku na plech vystlaný pečícím papírem. Celou ji pak potřeme rozkvedlaným vajíčkem a na vrch posypeme plátky mandlí. Zatímco necháme připravenou vánočku ještě chvilku odpočinout, předehřejeme si troubu na 160° s horním i spodním ohřevem. Vánočku pak pečeme po dobu asi 60 minut, než na povrchu krásně zezlátne a špejle se na vpich nelepí.

9) Hotovou vychladlou vánočku jemně pocukrujeme a můžeme krájet. 


Někdo ji miluje s máslem, někdo s džemem, Vojta jedině s nuttelou. A já si vystačím s kakaem. 

Dobrou chuť

středa 28. února 2018

Nabíječ

února 28, 2018 0 Comments

Autor: Alice Claytonová
Překlad: Jana Montorio Doležalová
Nakladatelství: Mladá Fronta

"Sexy román plný humoru a kuchyňského řádění..."

Anotace:
První noc ve fantastickém novém bytě v San Francisku a Caroline začíná tušit, že za chvíli bude znát - ehm - milostný život svého tajemného souseda lépe než vlastní... boty. Díky stěnám tenkým jako papír a Nabíječovým atletickým výkonům slyší nejen každý náraz jeho postele o společnou zeď ložnice, ale i bouřlivé ohlasy snad celého zástupu žen, které si do ní vodí. A zatímco je Caroline v tomto směru momentálně "na suchu"´, uvědomí si, že jí ve spánku brání nejen bušení do zdi, ale i její divoké představy.
Když jedna ohlušující noc střídá druhou, netrvá dlouho a Caroline rupnou nervy. Oděná jen do své sexuální frustrace a růžové noční košilky se "proklínanému" Nabíječi konečně postaví tvářív tvář. Není divu, že jejich noční potyčka v nastalém napětí zažehne jiskru...

Názor:
V prvé řadě musím uznat, že Mladá Fronta odvedla skvělou práci. Co se týče obálky, citace i anotace, všechno je přesně takové, aby vás to ke knize nalákalo a vy si ji chtěli přečíst. Přestože vám zadní obálka rovnou prozradí, že pointa příběhu bude docela klasické klišé většiny takových příběhů, budete se na čtení těšit, protože ať si říká kdo chce, co chce, i to největší klišé ze všech klišé může být skvělé, když je dobře napsané. A sex s příměsem humoru? Ke všemu sex a kuchyně v jednom? Sem s tím, prosím!
Když jsem si Nabíječe házela do košíku v knihkupectví, pekelně jsem se těšila, až si to přečtu. Mezi vší záplavou pout, společnic a vážných erotických románů tenhle doslova vyčníval. A já jakožto beznadějná čtenářka všeho, co se nakrucuje s nálepkou "erotika", jsem se nemohla dočkat vtipné oddechovky. Do čtení jsem se tím pádem pustila s vekým očekáváním. Možná až moc velkým.

Už na začátku knihy mě uzemnila plochost a průhlednost celého příběhu. Dobrá, budiž, všechno nemusí být super originální a co si budeme povídat, u erotického románu vám o příběh jako takový jde až na druhém, někdy dokonce třetím místě. U tohohle druhu knih ani tak nelpíte na skvostném spisovatelském umu jako u prózy, rozhodující je, jak se dokáže autor vypořádat s ožehavýma scénkama. Přesto se ale nedokážu zbavit dojmu, že je tohle zatím ta nejhorší erotická knížka, kterou jsem kdy četla. Nevím, jestli je to vinou spisovatelky nebo špatným překladem (nebudu nikoho osočovat, když jsem nečetla originál), ale dialogy mi většinu času vůbec nedávaly smysl a u některých jsem měla dokonce pocit, že ti dva mluví každý o něčem úplně jiném nebo mají naprosto zcestné a nesedící reakce. Jako by Simon na otázku Caroline "Kolik je hodin?" odpověděl "Červená!". Jo, to vás dokáže rozladit stejně dobře jako neustálé opakování fráze "Ten svět je malý!" nebo zjevení se slova "frustrace" tak často během jediné kapitoly, že z něho v další začnete mít kopřivku.
Co jsem ale opravdu nečekala a co mě naprosto uzemnilo, byl fakt, že tahle knížka je CELÁ jedno velké klišé. A když říkám celá, myslím tím opravdu úplně celá. V tom jediném, relativně krátkém příběhu je nacpaných tolik možných klišé, na kolik si ve spojitosti s červenou knihovnou vůbec vzpomenete. Skvělá práce, dokonalá šéfová, úžasný byt, sexy bohatí muži s dobrým srdcem a neutuchajícím šarmem, krásné ženy, slepičí kamarádky, perfektní protiklady, jeden skvostný bývalý a kocour. Jo, kocour se mi vážně líbil. Musím přiznat, že scénky, kde se angažoval, byly popsané ze všeho nejlépe, reálně a uvěřitelně. Tak trochu podezírám autorku, že svého času taky žila jen s kocourem a důvěrně s ním sdílela svůj život. Především scény Clive vs. Purina byly opravdu veselé, což mě dostává k tomu nejhlavnějímu bodu a tím je humor.
Upřímně, ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, a že smysl pro humor mám opravdu velký, tady jsem ho nacházela pramálo. Většina scén, co měla působit komicky a vtipně, mi přišla spíše trapná nebo nucená jako nepovedený vtip. Asi nejsme s Alicí naladěny na stejnou vlnu. A to patrně ani ve vykreslování postav, protože tak chabé charaktery pro mě byly docela zklamáním. Hlavní aktérka afektovaná hysterka, která je ovšem pořádný kus a ze svých kamarádek tou nejlepší volbou a její protějšek má tolik kladů, až je to absurdní. Nenajdete na něm žádný zápor, protože i ten jeho "harém" vlastně nemá s děvkařstvím vůbec nic společného a od první chvíle je celý paf ze své působivé sousedky, takže i ty nejmenší neřesti, co ho dělaly aspoň trochu uvěřitelným a snesitelným, jdou okamžitě stranou. Ale dejme tomu, možná i takoví lidé chodí po téhle planetě. Celkový vývoj jejich vztah je nezáživný a předvídatelný, nemluvě o vývoji vztahů ostatních postav, kde se dá muvit čistě o trapnosti.
Když už jsem se ale prokousala špatným začátkem do poloviny, která byla k mému neuvěření ještě horší a klišoidně útrpná, začalo se ve tři čtvrtinách blýskat na lepší časy. Konečně jsem se propracovala k části, kde se stále častěji objevovaly bezva pasáže, aby to vzápětí naprosto zabily myšlenkové pochody Simona. Nedokážu říct, nakolik to autorka konzultovala s nějakými muži či jak moc do jejich uvažování vidí, ale mužská populace obvykle nepřemýšlí jako vyjukaná třináctiletá holka, které sáhnul její idol poprvé na zadek. A závěr celé knihy?
Pokud jste stejně jako já nabyli dojmu, že horší už to nemůže být, mohu vás ujistit, že může. Posledními dvěma nebo třemi kapitolami jsem se prokousávala opravdu hodně těžce, do čtení jsem se musela přímo nutit a louskala ztěží stránku za den. Nic mě neodradí víc než příliš dlouhé čekání na správnou chvíli, která pak už vyzní naprosto suše a unyle, což je u prvního sexu ústřední dvojice opravdu nešťastné. A jestli něco rozhodně nechcete, je to zbytek knihy sexem přímo narvaný, aby to nejspíše dohnal. Chápu, že je Caroline po měsících a rocích poustevničení přímo neukojitelná, ale aby během ani ne 24 hodin svého Nabíječe přefikla hned sedmkrát, přestože je po dvanáctihodinovém letu a dva dny v kuse víceméně vůbec nespal, je uvěřitelné asi jako její hromadné orgasmy při každém aktu.
Takže ať chci nebo ne, Nabíječ se určitě nezařadí mezi romány, které někomu doporučím ke čtení. Možná s výjimkou pubertálních holek, které by se v tom mohly svým způsobem najít. Tolik naivity pohromadě bych však v jejich věku považovala téměř za nebezpečné.

sobota 10. února 2018

Milenci a dámy

února 10, 2018 0 Comments

Autor: Jo Beverley
 Překlad: Karolina Slámová 
Nakladatelství: Domino

Anotace:
Tato kniha obsahuje dvě novely, kterými Jo Beverley vzdává hold své milované autorce Jane Austenové. V první části nazvané Hon za bohatstvím se setkáváme s Amy de Lacy a jejím bratrem, kteří čelí chudobě. Z neutěšené situace vidí jediné východisko: výhodný sňatek. Nikdo není na pochybách, kdo se tohoto úkolu ujme: Amy je vyhlášená rodinná kráska, a na svém odhodlání nic nezmění ani ve chvíli, kdy se setká s neznámým šarmantním mužem. Ano, Harry Crisp je zosobněním jejích tajných snů, ale bohužel není bohatý. Amy se tudíž vydává do Londýna, kde právě začíná společenská sezóna. Jaké je její překvapení, když se tam znovu střetne s Harrym! Vskutku nesnadná situace, protože nutí Amy k nesnadné volbě mezi povinností a srdcem. Druhou novelu autorka nazvala Deirdra a don Juan a poznáváme v ní hraběte z Everdonu, který se před lety oženil z čisté lásky, ale jeho krásná žena mu utekla s jiným. Coby šlechtic pochopitelně musí zplodit dědice, a tak se porozhlíží po nové manželce. Tentokrát už je však odhodlán oslovit ženu, kterou nikdo nechce. Očekává, že lady Deirdra Stoweová bude jeho nabídkou k sňatku poctěna. Brzy se ale ukáže, že ta šedivá myška má v sobě oheň. Jak by se také nehněvala, když jí Everdon překazil plán na svatbu s jiným! Slib jí brání vyjevit pravdu okamžitě, a to dává hraběti dostatek času, aby dobyl srdce ženy, do níž se navzdory vlastním očekáváním zamiloval.